... kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání …
Co je smysluplným cílem veškerých věcí? Jsou oním smyslem interního pohybu a aktivit materiální požitky, bohatství a rozkoš? Je člověk schopen bez bloudění nalézt cestu ke svému optimalizačnímu bodu? Chtělo by se říct, že odpovědí na položené otázky, tou kýženou motivací, pro kterou jsme ochotni snášet veškerá utrpení a protivenství, je společenská iluze zbohatnutí.
Společenské podmínky podložené ideologii svobody, volným přístupem k informacím, moderními technickými a technologickými poznatky a nebývalými možnostmi pro osobní a profesní růst, vytvářejí a integrují v nás neuvěřitelný potenciál úsilí vyšplhat se na pomyslný kopec veškerého blaha, na jakýsi bliss point v ekonomickém slova smyslu. Ve svém konání jsme přitom neustále konfrontováni s iluzí, že se na bliss point dokážeme vyšplhat sami svým společenským přičiněním. Nevnímáme a kolikrát ani nechceme vědět, na jakou dlouhou a spletitou pouť jsme se vydali, neuvědomujeme si ten labyrint nesčetných všelijakých křivolakých a příkrých cest a cestiček, různých překážek a úskalí, která musíme na své pouti absolvovat a překonávat. Nezřídka nás provází marnost, pláč a skřípění zubů.
Pro ty úspěšnější z nás čeká na konci pouti nejedno překvapení. Poutník zjišťuje, že ani po dosažení samotného vrcholu není saturován ani nedochází k uspokojení, které očekával. Výzva vidiny bohatství je naplněna, všudypřítomné brýle šalby umocňují pocity vnitřního zklamání.
… ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému mysli uspokojení a radosti že přichází.
Stavu blaha nelze dosáhnout ani v bohatství ani v poznání ani ve cti, nýbrž jediným smysluplným cílem veškerého snažení je ráj srdce, který každý nosí v sobě. Objevení vnitřního ráje je tím pravým bohatstvím, o které by měl člověk usilovat. Poutník se tak v určitém časoprostoru připravuje z vysněného bliss pointu na cestu zpět.
Nikde není řečeno, že vytváření materiálního bohatství je něco špatného, o co by člověk neměl usilovat. Jde jen o to, aby při jeho tvorbě nenastal ten okamžik, kdy bychom byli oprávněni říct, že všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest. Proto je dobré ctít zákonitosti materiální a duchovní sounáležitosti.
Napsal: Tiro
Použitá literatura:
- J. A. Komenský Labyrint svět a ráj srdce
- T. Sedláček Ekonomie dobra a zla.
