Kdo by si kdy pomyslel, že mu někdy v životě budou pomáhat medvěd a býk? Co je to za hloupost, řekl bych si ještě někdy počátkem parného léta roku 2013 u skleničky nikterak kvalitního bílého vína, kdesi v Chorvatsku na ostrově Krk. To městečko se tuším jmenovalo, Šilo. Poručil bych si ještě jednu dvojku a dál bych se tou otázkou nezabýval.
Tam, na jakémsi hotelovém pokoji, když jsem jednoho rána prohrabával kufr a hledal kus nějakého svršku, abych se mohl vypravit na nedalekou pláž, se mi nějakou shodou okolností připletla do rukou kniha Larryho Williamse s málo srozumitelným titulem Dlouhodobá tajemství krátkodobých obchodů. Tím to vlastně všechno začalo. Na oné písečné pláži, když jsem se poprvé začetl do knihy. Vlastně to až taková shoda okolností nebyla. Tu knihu jsem si před tím objednal na jednom internetovém portálu, zakoupil a přibalil sebou na dovolenou
.
Dnes, po dvou letech a nějakém tom měsíci, sedím v pohodlném křesle na terase luxusního hotelu One & Only Ocean Club kdesi na Bahamách, a užívám si velice příjemného slunečného odpoledne. Se zálibou pozoruji temně narudlou tekutinu uvnitř balónovité skleničky, kterou držím v pravé ruce ve spodní části umně vycizelované stopky a pravidelným, velice jemným krouživým pohybem, s ní otáčím. Vnořeným nosem natahuji buket obsahu sklenice, pak degustuji a následně popíjím. Vidličkou, kterou držím v levé ruce, ledabyle napichuji malé kousky svého oblíbeného sýra Glawson Stilton Gold, a s chutí je pojídám.
Přimhouřím oči, což mi nebrání pozorovat přes tónovaná skla mých Chopardek dění u vzdáleného stolu, kde si skupinka mladých lidí krátí dlouhou chvíli rozbíjením láhví prvotřídního šampaňského. Dětičky bohatých tatínků, říkám si. Láhve padají na dlažbu, pak se tupou ránou roztříští na malé kousíčky skla, které ještě se zbytky perlivého moku dopadají do blízkého okolí. Mládež vesele povykuje a zcela viditelně se dobře baví. Ta zábava se mi nelíbí a já po chvíli dopíjím svou skleničku vína od Henriho Jayera a chystám se k odchodu. Vlastně ani nevím, jaký ročník jsem pil. Na etiketě jsem pouze zaznamenal Vosne-Romanée, Côte de Nuits, Francie. Je mi to však všechno úplně šumafuk, protože tyto věci od jisté doby vůbec neřeším.
Proč bych to nepřiznal. Ano, jsem pracháč a velký!
Moji milovaní helpři medvěd a býk jsou mi pořád nablízku, ačkoliv je již dávno nepotřebuji. Jednoduše už s nimi nepracuji, ale nostalgie vítězí a my tak tvoříme stále nerozlučnou trojici.
Vyhrál jsem obrovské peníze spekulováním na forexovém trhu, tom bájném trhu s neomezenými možnostmi a býk s medvědem mi byli hlavními oporami a nepostradatelnými pomocníky. Ale na jedno nesmím zapomenout, ke všemu mi dopomohl hlavně Larry se svými skvělými radami.
Když zavřu oči a zavzpomínám, pravidelně se vracím o nějaký ten čas zpět. Vidím se klečet na chorvatské pláži s knihou před sebou, pravítko v jedné ruce, barevné fixy v ruce druhé, s nosem zavrtaným hluboko mezi stránkami. Pravda, vše ostatní pro mě tehdy přestalo existovat. Jako kdyby moře ani nic jiného okolo nebylo. Pouze jídlo, spánek, pláž, ale hlavně studium. Těch pár dní dovolené rychle uteklo a já stačil listy zamilované knihy obrátit celkem pětkrát. Všechno, všecinko jsem do posledního písmene přečetl. Z knihy se stala dokonalá dětská omalovánka. Byl to neuvěřitelný výkon. A já tušil, že budu jednou dobrý. Moc dobrý. Jen to ještě chtělo něco času.
Můj první obchod na platformě MT4 byl plusový. Žádný velký profit to nebyl, ale povzbudilo mě to. Aplikoval jsem Larryho rady, které sice byly více než 15 let staré, ale od tradera par excellence jsem to bral bez ohledu na časový meziprostor naprosto vážně. Prožíval jsem skvělé období, i když šlo pouze o drobné. Tisíce mi nestačily, bylo to málo. Chtěl jsem vydělávat daleko víc! Ve svých představách jsem viděl čísla s šesti i sedmi nulami.
Nikdy jsem však nezahálel. Nebyl na to čas. Mezitím, co jsem postupně aplikoval Larryho rady, stačil jsem prostudovat další a další knihy o tradingu, o psychologii obchodování, money managementu, načetl jsem vše o price action, automatických obchodních systémech, elliotových vlnách, a o všem dalším možném, proserfoval nepřeberné množství různých webových stránek renomovaných brokerů, blogů, zúčastnil se různých webinářů, provedl nesčetné množství back testů, paper testů, ověřoval různé strategie a já už nevím, co všechno jsem to vlastně dělal a studoval. Měl jsem z toho v hlavě dokonalý zmatek, vše se mi to nakonec pomotalo a spletlo dohromady, až to došlo tak daleko, že jsem začal vidět přeludy. Nejhorší to bylo v noci. Pak jsem si řekl dost!
Přestože jsem striktně dodržoval obchodní plán a přísná pravidla money managementu a vše, co s tím souviselo, přestalo se mi náhle ze dne na den dařit. Přišly samé ztrátové obchody! Jeden za druhým jakoby programově gumovaly můj dolarový účet. Obestřela mě hrůza, účet se stále tenčil a tenčil, a já byl záhy vyklepaný jako kosa. Byl jsem totálně vyřízený a zoufalý, jako každý jiný, kdo neví, kudy kam. Ten stav trval několik týdnů. Přestal jsem nadlouho obchodovat a zanevřel na platformu
.
Někdy v třetím týdnu mé naprosté nečinnosti, kdy jsem celé dny pořádně nespal a pouze hleděl zpoza dvojitého skla okna ven na zahradu, byla to myslím středa, mě napadla spasná myšlenka. U Larryho to začalo a on mi teď musí poradit a pomoct najít cestu zpět! Po zralé úvaze jsem se rozhodl mu zatelefonovat nebo napsat. Druhá alternativa se mi nakonec jevila přijatelnější. Po několikadenním pátrání a shánění informací jsem se dopídil k Larryho webovým stránkám a emailové adrese. Všechno své trápení jsem mu s pohnutím a svou špatnou angličtinou popsal a neprodleně zaslal. Pak jsem byl celé dny jako na trní. Čekal jsem týden, potom ještě jeden, až mi konečně přišla odpověď. Larry mi napsal! Já to věděl, že se dočkám. Musel mi přece napsat, když jsem mu tolik věřil. Ne sice z Ameriky, jak jsem očekával, ale z Austrálie, kde vedl nějaký třídenní seminář pro obchodníky.
Netrpělivě, s obrovským očekáváním jsem rozbalil poštu; pak s rozšířenými zorničkami, nevěříc svým vlastním očím, přečetl jeho strohou radu: „ Nedávej 15, ale 70 a to pořád opakuj a opakuj. Také naslouchej zvířatům.“ Podpis Larry. Byl jsem z toho úplně paf. Zprvu jsem nechápal vůbec nic. Co mi to poslal za nesmysl? Jakých patnáct a jakých sedmdesát? A o jakých zvířatech tady mluví? Celé odpoledne a ještě druhý den jsem strávil usilovným přemýšlením, to se ví, že mi to vrtalo hlavou. Nakonec, někdy v podvečer, jsem si přestal lámat hlavu a přišel na to. Rébus byl vyřešený! Jak jednoduché. Ten starý lišák mi radil, ať netroškařím a obchoduji 70 % svého účtu!
Všechno mi bylo rázem jasné. Jeho radu jsem naplnil do posledního puntíku. S medvědem i býkem jsme se nakonec skamarádili. Medvěd radil, kdy dolů, býk zase, kdy nahoru. Tak si to Larry přál. Začal jsem obchodovat obrovské sumy dolarů a ony se skutečně kumulovaly. Cifra na účtu nejdříve bobtnala pak rostla a narůstala, až začala nabírat obrovských rozměrů. Připadal jsem si jako šílenec. Zhruba někde na hranici 20 miliónů jsem najednou trading zastavil. To by už mohlo stačit. Neříkám, že jsem byl spokojený, ale všechno jednou končí. Larrymu jsem za jeho přízeň a radu nad zlato v duchu pěkně poděkoval. Ve vší skromnosti jsem mu ale do Ameriky raději již nepsal.
Vyhrál jsem! Jsem boháč!
Vždycky, když pak otevřu oči, vzpomínky utečou a já se navracím do reálu. Má mysl se přesune do státu Virginie do míst, kde leží Arlingtonský hřbitov. Pomyslné oči přejedou z jednoho konce obrovského hřbitova na druhý, až posléze spočinou na náhrobku mého dědy. Po tváři mi skanou slzy dojetí, které nikdy nestírám. Žehnám svému bohatému předkovi, který dokázal svým umem a pracovitostí nahromadit za tou Velkou louži tak obrovské bohatství. Ještě než před léty skonal, stačil mě ustanovit univerzálním dědicem svého těžce nabytého majetku. A já, nevděčný potomek, si jeho odkazu vůbec nevážím. I když přece… To, že jsem poměrně rychle prošustroval v tradingu jeho 20 miliónů dolarů, byla moje obrovská výhra. Mohlo mě to stát klidně daleko víc. Věděl jsem totiž, kdy mám přestat.
Mám štěstí, že boháčem stále zůstávám. Ještě mi zbylo dost!.
Napsal: Tiro
