V rámci studia na téma správný vstup do trhu jsem zaznamenal významný objev. Čtěme, divme a radujme se společně.

 

Já tedy, co to jest, věděti žádostiv jsa, přistoupil sem a spatřil, že kolo mezi sebou mají, o něž otázka jest, jak by z něho kvadrát udělán býti mohl. A když se toho s nevypravitedlnou práci vyhledávalo, rozstoupili se zase, aby každý o tom přemyšloval, sobě poručíc. Tožť po malé chvíli nenadále jeden vyskočí volaje: „Mám, mám tajemství odkryté, mám.“ I shlukli se k němu všichni, viděti a diviti se chvátajíce. A on, vynesa velikou knihu in folio, ukazoval jim.

Obchodování z grafu je naší prioritou. Když jsem pobíral rozum a vstřebával první vědomosti, zaměřil jsem se na několik hráčů, kteří Price Action dokonale ovládají. A od těchto obchodníků jsem se začal postupně učit. Nutno podotknout, že studia není nikdy dost a jde to bohužel pomalu. Ba dokonce hodně pomalu..

Pujduť a podívám se, co pak ten svět jest, na nějž pani  Marnost chce, aby se hledělo, avšak vlastníma očima aby se nehledělo.

 

Ohlédnutí za Výzvou 50, kterou jsme obchodovali ve dnech 23.11. – 22.12. 2015, není zrovna dvakrát radostné. Že obchodování nebude snadné, jsme věděli hned od počátku. Přísné podmínky Výzvy 50 jsme tentokráte  nezvládli a k vrcholu kopce jsme se ani nepřiblížili. A to nás mrzí, protože snaha byla veliká, možná až převeliká. Nutno dodat, že nad hranici účtu jsme se několikrát dostali, maximálně však do plus asi 900,- Kč. Pak se vždy jelo dolů. Většina obchodů výsledkově oscilovala okolo základního limitu 50.000,- Kč. Nahoru, dolů, jako když děláte kliky. Potřebný zisk 10% účtu tak byl na hony vzdálen.

 

Nedávno jsem četl kratičký článek z péra Niala Fullera na téma obchodování s malými objemy na úrovni mini a mikrolotů. Nial tam píše, že dobrý obchodník, přestože je  zvyklý na objemy vysoké, musí umět obchodovat i s těmi nejmenšími, a neměl by při takovém obchodování pociťovat žádný větší rozdíl. Alespoň ne z hlediska psychologie a osobního přístupu k tradingu.

 

Obchodování a šachy. Takové podivné spojení, a ještě k tomu mají mít obě disciplíny něco společného. Divili byste se, ale jeden důležitý prvek je spojuje. Tím pomyslným pojítkem jsou „placaté ruce“. Alespoň by tomu tak mohlo být.

 

Než jsem se vůbec pustil do psaní tohoto „masochistického“ článku (na přání mého kamaráda tradera), zamyslel jsem se nad tím, kolik vlastně stojí nejdražší káva na světě, v Praze, v Jižních Čechách (kde žiju) atd. V těchto případech je nejrychlejším pomocníkem Mr.Google. Netvrdím, že je nejpřesnější, ale jakousi představu dává. Tak tedy, pane Gůgle, prosím o nalezení „nejdražší káva na světě“ a poté třeba ještě „nejdražší káva v Praze“.

Byly pak brylle ty, jakž sem potom vyrozuměl, z skla Domnění vykroužleny; a rámcové, v nichž byly ufasované, byli z rohu, jenž Zvyk slove.